Černá armáda (maďarsky Fekete sereg, nazvaná pravděpodobně podle černě zbarvené zbroje jejího vrchního velitele Jana Haugvice z Biskupic, často nazývaná také jako Černá rota nebo Černá legie, jsou názvy pro pozdně středověké uherské žoldnéřské vojsko ve službách krále Matyáše Korvína. Zrod tohoto žoldnéřského vojska započal už za vlády jeho otce Jánose Hunyadiho kolem roku 1440, ovšem s myšlenkou zavedení stálé profesionální žoldnéřské armády přišel až Matyáš Korvín, čímž se pravděpodobně inspiroval ze svého mládí, když četl o životě římského vojevůdce Julia Caesara. Žoldnéřské vojsko existovalo mezi lety 1458 až 1494. Oproti jiným vojskům byla Černá rota stálou profesionální žoldnéřskou armádou, se kterou Matyáš dosáhl mnoha vítězství a úspěchů, když v rakousko-uherské válce proti císaři Fridrichu III. dobyl velkou část Rakouska, včetně hlavního města Vídně v roce 1485, a v česko-uherské válce více než polovinu ze Zemí Koruny české (Moravu, Slezsko a obě Lužice). Dalšího vítězství dosáhl Matyáš s Černou armádou nad Osmanskými Turky roku 1479.
Osmansko-uherské války – Černá armáda válčí s Osmanskými Turky
Matyáš rozpoznal důležitost a klíčovou roli pěchotních palných zbraní, jež následně významně přispěly k efektivitě a úspěchům. Zhruba každý čtvrtý příslušník Černé armády byl vybaven arkebuzou, což bylo v té době neobvyklý poměr. Jen vysoká cena střelného prachu ve středověku jim bránila v tom, aby byl tento počet ještě víc navýšen. Dokonce i po desetiletí po rozpadu Černé armády, na přelomu 16. století, asi jen 10 % vojáků západoevropských armád používalo palné zbraně. Hlavními složkami Černé armády byly pěchota, dělostřelectvo a lehká i těžká jízda. Funkce těžkého jezdectva měla chránit lehkou obrněnou pěchotu a dělostřelectvo, zatím co ostatní sbory dodávaly nepřátelům sporadické, překvapivé útoky. V počátcích se jádro armády skládalo z 6 000–8 000 žoldnéřů. V roce 1480 se počet pohyboval mezi 15 000 a 20 000, nicméně na velké vídeňské vojenské přehlídce v roce 1485 dosáhla Černá rota počtu až 28 000 mužů (20 000 jezdců a 8 000 pěšáků). Vojáci pocházeli z různých zemí a národů, byli mezi nimi především Češi, Bavoři, Srbové, Poláci, Chorvati a od roku 1480 také Maďaři. Černá armáda byla teké mnohem větší žoldnéřskou armádou, než jakou měl v té době k dispozici francouzský král Ludvík XI., jediné další stálé profesionální armády v Evropě.
Smrt krále Matyáše Korvína znamenala i konec pro Černou armádu. Uherský parlament prosadil snížení daňového zatížení o 70–80 % na úkor obranyschopnosti země, takže nově zvolený král Vladislav Jagellonský nebyl schopen pokrýt náklady na armádu. Po rozpadu Černé armády maďarští magnáti rozpustili mimo jiné i systémy státní správy a byrokracii po celé zemi. Obrana země se celkově zhoršila, když i pohraniční stráž a hradní posádky přišly o své příjmy, pevnosti upadly do havarijního stavu a volání po navýšení daní pro posílení obrany nebylo vyslyšeno.
Vlajka Černé roty
Střetlo se v ní vojsko tzv. bratříků, následovníků radikálních husitů a Pikartů, kteří byli poraženi umírněnými husity u Lipan roku 1434, s vojskem Matyáše Korvína. Bratříci už byli tehdy oslabeni prohrou v bitvě u Šarišského Potoka (Sárospatak, též Blatný potok) roku 1458, v níž je porazil uherský král Matyáš Hunyadi, známý jako Matyáš (na Slovensku Matej) Korvín. V této bitvě také padl vůdce bratřického Petr Aksamit. Novým hejtmanem bratříků se stal Jan Švehla, který nechal u Veľkých Kostoľan nedaleko Trnavy zřídit obvyklý husitský opevněný tábor. Historie pak ukázala, že byl posledním husitským táborem vůbec. Matyáš Korvín, který se tou dobou chystal k válce s Jiřím z Poděbrad, si nemohl dovolit nechat v zázemí vojsko tak zkušeného bojovníka, protože předpokládal, že v případě války se postaví proti němu a může mu vpadnout do zad. Obecně v té době také uherská šlechta s králem v čele likvidovala bratříky „na potkání“ i proto, že v té době bratříci už jen rabovali a drancovali uherské majetky.
Na podzim roku 1466 tedy Matyáš přitáhl se svým vojskem k Trnavě a po delších přípravách 6. prosince tábor bratříků obklíčil. Švehla začal s Matyášem vyjednávat, že se mu bratříci vzdají, když je potom propustí na svobodu. Matyáš tuto nabídku nepřijal a několikrát se marně pokusil tábor dobýt.
Bratříci se hrdinně bránili, jejich tábor však trpěl nedostatkem vody a tak se pokusili 30. ledna 1467 nepřátelským obklíčením probít. Přitom byli buď pobiti, nebo zajati. Do zajetí padl i Švehla a Matyáš Korvín ho nechal spolu s asi stovkou nejvýznamnějších bratříků hned druhý den pověsit. Ostatní bratříci byli uvězněni v různých žalářích a zbývající vstoupili do služeb krále Matyáše. Dobytím Švehlova tábora u Veľkých Kostoľan také historie bratříků, tedy českých vojenských rot, v Horních Uhrách, tj. na dnešním Slovensku, končí. Některé jejich příslušníky však čekala další skvělá vojenská budoucnost.
Uherský král Matyáš Korvín si bývalé husitské vojáky, kteří k němu byli loajální, tak oblíbil, že z nich sestavil pod záminkou stále hrozícího tureckého nebezpečí svou tělesnou gardu, tzv. černou rotu. Ta také skutečně, kromě jiného, dosáhla vítězství nad osmanskými Turky roku 1479 na tzv. chlebovém poli v Rumunsku. Černá rota byla skutečným tvrdým jádrem celého uherského vojska v počtu cca 6000 mužů a skládala se z téměř samých Čechů, Moravanů a Slezanů. Matyáš svoji „černou rotu“ také používal v případě potřeby k pacifikaci bouřících se uherských magnátů. Několikrát se proti králi vzbouřila i sama „černá rota“, protože jí nebyl vyplacen příslušný žold.
V době její největší slávy k černé rotě patřilo až 28 000 mužů, z nichž čtvrtina měla již palnou zbraň, arkebuzu. Šlo tedy o nejlépe vyzbrojené vojsko v Evropě v té době. Palné zbraně tehdy byly „horkou novinkou“ a Matyáš Korvín správně odhadl její budoucí potenciál. Nedal se odradit ani vysokou pořizovací cenou arkebuz. Dvě třetiny černé roty tvořilo jezdectvo a patřilo k ní i dělostřelectvo, byť početně skromné. Převahu nad protivníkem získávala černá rota tím, že využívala osvědčené husitské bojové taktiky. Proto je také černá rota celkově považována za nejlepší evropské vojsko středověké Evropy.
Jako profesionální armáda byla černá rota ovšem závislá na žoldu vypláceném jejím pánem, tj. v tomto případě z královské poklady. Po Korvínově smrti roku 1490 jeho nástupce, Vladislav Jagelonský, za podpory šlechty, výdaje na vojsko snížil postupně až o 60 – 80 % a černá rota se rozpadla.
Comments